O citovém životě stínu.

Stín nás provází od samého počátku a nejen tím, že jej vrháme (někdy i vrhneme) do okolí.. Ale známe i stíny docela jiné. Ženy si stínují obličej, aby byly krásnější, opoziční strany si vystínují vládu pro větší důležitost, každý máme nějaké ty stinné stránky své povahy, stín milujeme v parném létě a často žijeme ve stínu někoho jiného..

Ale i váš stín má svůj citový život, jen mi lidé tomu nepřikádáme žádnou důležitost.. Nevěříte? Tak se podívejte na osud jednoho stínu z této naší krásné "stínové" země..

Byl jednou jeden stín a měl velký kříž.. 

Cítil se totiž hrozně osamělý.. A při tom se tak hodně snažil najít jiný stín k sobě..

Nabízel okolo jdoucím stínům zlaté květy..

Toužil být barevný, aby se líbil..

S tou barevností to někdy až přeháněl..

Jindy zkoušel zvonit, ale nikdo nepřišel, protože jeho stín se prolamoval pod tlačítkem..

Toužil se seznámit s Rákosníkem, tatínkem od Rákosníčka..

Také přemlouval v řepce pana Babiše ke společné stínové vládě, ale ten to odmítl..

Nasával dlaní vodu z vodotrysku, aby nebyl takový suchar..

Snažil se napít z močálu, ale nic nepomáhalo, stále byl sám, suchý a bez jakéhokoliv stínového vlivu..

Dokonce ani koza si ho nevšimla, když se jí snažil vnutit do přízně, jako bulvární stín..

Bylo mu hrozně smutno a toužil nebýt.. Když jel po cestě traktor, tak se v pominutí stínových smyslů promítl pod kola, ale byl bláhový..

Vůbec nepocítil žádnou změnu, jen se trochu protáhl protože slunko se nachýlilo víc k obzoru..

Ale vtom, co nevidí..

Spatřil stínku, která se starala o nádherné stínové květiny.. Po smutných zkušenostech se jen nesměle přiblížíl, no spíš připlížil po zemi, ale najednou byl tak blízko, až skoro intimně blízko ní..

A ona se na něj nádherně stínově usmála a zeptala se ho, zda by jí nechtěl pomáhat..

A on ji zase hned nastínil, jak rád a jak bude šťastný.. 

Asi už nemáte ani stín pochybností, že stínka a stín se do sebe zamilovaly na první stínový pohled a začaly se radovat ze života..

Radovaly se všude, kde jim to slunce umožnilo..

Pak se chytily za ruce a šly spolu do snového života stínů..

A protože milé děti ty stíny se měly tuze rády, tak je sluníčko nechalo narůst do veliké, ale opravdu veliké a krásné bezvýznamnosti.. Pak zašlo za obzor a zazvonil zvonec, pohádky je konec, ale nejen stíny ví, že s každým ránem začíná nová a možná ještě hezčí pohádka..