O tom, kde dělají nadnárodní korporace chybu.

Musí to být pro ně šok, když zjistí, že jim bylo k ničemu mít prostřednictvím peněz pod palcem média, kulturní frontu, neziskové organizace i výzkumy veřejného mínění a při tom prohrát něco, co měly za předem vyhrané..

Přeceňování významu peněz a podceňování samostatné ho myšlení lidí a to v době, kdy noviny, rozhlas a televize nejsou už jedinými nositeli informací, je první a dost závažnou chybou. Lidé si utváří své mínění i na základě zkušeností a díky internetu, kde si právě ty zkušenosti mohou vyměňovat ne jen v rámci svého státu, ale tak říkajíce i globálně. Pokud v nadnárodních korporacích jde o sta tisíce lidí, pak na sítích jde o miliardy..

Druhou velkou chybou lidí v těchto korporacích je, že jsou tak nějak zahledění sami do sebe a ono se to přenáší, jako infekce i na ty lidi, které si vydržují v neziskovkách, v kultuře a médiích.. Tito lidé pak už nemusí ani být na výplatní listině, stačí u nich vzbuzovat zdání, že jsou nějakou předurčenou elitou národa, která bojuje za dokonalejší svět a vůbec si už neuvědomuje, že v podstatě bojuje jen za zisky nadnárodních korporací a že právě ten sklon k elitářství lidi hodně popuzuje a dráždí..

Třetí a nejzávažnější chybou je, že se snaží prostřednictvím médií a výzkumů veřejného mínění vzbudit dojem, že ten a ten, či ta a ta věc už je dopředu vyhraná s předpokladem, že ti, co volí takto předem poraženého ani nepůjdou k volbám. Ale ukazuje se pravý opak. Občané, co volí toho, co jim je naservírován, jako předem poražený se bez jakýchkoliv výzev sami od sebe mobilizují a jdou volit. A ti, co by měli jít volit toho údajného vítěze zůstanou z pohodlnosti doma s tím, že při tak vysokém náskoku stejně je jejich hlas zbytečný..

A tak vítězí to a ti, co nebyli k vítězství určeni..