O tom, jak jsem loni "oslavil" proti své vůli sv.Valentýna..

Pro mě je svátkem zamilovaných odjakživa první máj a ne svátek, který je spíš útokem na peněženky. A tak jsem si loni dělal ráno na sociální síti z toho svátku legraci, aniž bych tušil, že náhoda tomu bude chtít jinak.. 

Já vám jdu loni po chodníku, kolem mě nikdo, jen dál přede mnou paní, taková docela kulatá, alespoň 120 kg váhy a táhla vozík s nákupem. Nepíšu to proto, abych se jí posmíval, píšu to pro pochopení dalšího děje. Když ta paní byla ode mne už asi na 30 metrů, tak se najednou skácela na chodník, vozík se také rozplácl, a stejně i nákupní taška. Rychle jsem šel k ní nevěda, zda infarkt, či jen ztratila balanc. Přijdu k ní a ptám se zda zakopla, nebo je jí zle a mám zavolat lékaře a paní řekla, že neví. Vypadala trochu dezorientovaně, ale na štěstí se rychle vzpamatovala a řekla mi, že nejspíš zakopla. Pak se pokoušela vstát. Podal jsem ji na pomoc jednu ruku, nešlo to. Tak pak i druhou ruku a ač jsem jí pomáhal ze všech sil, tak se ji nedařilo vstát. Paní už s tím špatným vstáváním asi měla své zkušenosti (ono zvednout 120 kg je kumšt) a tak mi řekla, že takhle nevstane, že ji musím pevně obejmout a tak ji zvednout.

Přátelé, tímto bych chtěl poděkovat svému poslednímu zaměstnavateli před odchodem do důchodu, že jsem jsem mohl u něj ve skladě posilovat několik roků zvedáním těžších věci.

Objal jsem tu nešťastnou paní, jak nejpevněji to šlo a jal se jí zvedat a jen jsem prosil ty na vrchu ať z toho nemám kýlu a podaří se mi to.. Přátelé opravdu nevím, kde se v mém starém těle našlo tolik síly, ale stalo se zdánlivě nemožné a já nakonec tu paní zvedl na nohy. To už z okolí mé "valentýnské" počínání pozorovalo několik zvědavých lidí a raději jsem ani nechtěl domyslet, co si o tom myslí a doufal jsem, že nezahouká policejní siréna..

Zdálo se, že paní je v pořádku, nic nebylo zlomeného, jen ji uletělo kolečko od vozíku. Poděkovala mi a řekla, že si raději zavolá taxíka, což jsem ji schválil a ironicky mi blesklo hlavou, jak se ten taxikář nadře, než ji z auta u jejího domu vytáhne. 
Tak přátelé, takové "valentýnké" objímání mně dopřál osud, asi proto, že jsem si ráno z toho dělal srandičky.