O černém humoristovi z Prahy 6.

Ono se to zdá na první pohled, jako vtip napsat, že socha maršála Koněva musí být odstraněna, protože dotyčný nemá roušku a tudíž nemá co venku pohledávat.. 

Bohužel ve stínu toho, že momentálně je i v Praze největší epidemie od dob španělské chřipky a člověk by měl za to, že pan starosta bude mít docela jiné starosti a nebude žertovat dost černě a nemístně ve chvíli, kdy umírají lidé, v době kdy lékaři, zdravotní sestry a ošetřovatelky pracují na hraně svých sil a ještě k tomu celkem zbytečně utrácet peníze (asi 100 000) do konce roku, které mohly být využité raději na zdravotní pomůcky pro nemocnice a domovy seniorů.. 

Pan starosta se asi cítí, jako hrdina, vždyť lidstvo bude jistě s epidemií bojovat dlouhé měsíce, a také bude deseti až sta tisíce mrtvých, ale pan starosta však nad neposlušnou sochou zvítězil za krátký čas práce jeřábu a bez ztráty lidských životů..  Ano, stal se smutným hrdinou, stejně jako Don Quijote. Svůj boj s větrnými mlýny zatím vyhrál, ale ty mlýny, a hlavně ty boží, melou dál a není vše dnům konec.