- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vždyť je jedno, zda máme poslanců padesát nebo pět set. Rozhodující je to, co se schválí v Bruselu. Náš parlament něco odsouhlasí, ale z Bruselu nám řeknou, že to není v souladu s evropskými hodnotami nebo je to v rozporu s nějakým nařízením Evropské komise a musíme to zrušit. No a když něco naopak nechceme, ani poslanci to nechtějí, tak nám připomenou z Bruselu, že o tom co chceme nebo nechceme nerozhoduje my, protože musíme bez odmlouvání zavést všechna Nařízení Evropské komise nebo dostaneme sankce.
Komunisté nazývali demokracií vládu jedné strany, která byla řízena z Moskvy, dnes se demokracie eufemisticky říká systému kdy námi voleny parlament může rozhodnout co nám povolí vláda v Bruselu. Jaký je v tomto pojetí demokracie rozdíl?
Mýlíte se. V žádném případě se neoznamuje, že něco z volebního programu se neplní. Hovoří se o tom, že všechny strany povolební koalice svůj program v podstatě splnili.
Máte frustraci z demokracie. Přirozeně má každý svůj názor jak by se měli věci veřejné spravovat a kam by měli směřovat, svádí to k představě, že existuje jednoduché a rychlé řešení a když teda svěřím důvěru někomu, kdo říká že to zařídí, tak se tak taky rychle stane.
Zkušenosti z historie jsou ale jiné. Vláda jedné strany pod jedním vůdcem nevede k prosperitě, ale k úpadku, nestrádá jen elita kolem vůdce. Vysvětlení je jednoduché, nikdo ani osvícený vůdce, ani vy, ani já, nemůžeme vědět vše a předvídat důsledky při správě věcí veřejných. Postupně se vrší chyby až do úplného úpadku. Řešení je právě víc té demokracie, víc názorů, víc vědomostí, víc odborníků. Hledat řešení v té kakofonii názorů je složitá a zdlouhavá záležitost, jde o přesvědčování, ověřování a nacházení nových možností. Naší přirozené nedočkavosti se taková cesta nelíbí, ale důležitá rozhodnutí nechcete uspěchat ani ve svém životě, pokud nedočkavost nezvítězí.
Naše parlamentní demokracie koná zdlouhavě a navíc nařízené jednotné hlasování politických stran odrovnává i demokratickou pluralitu názorů. Systém "vstup do strany a hlásej a hlasuj za náš názor, bez keců" je špatný. Původní smysl stran je slučování lidí s podobnými názory, ale až po zvolení za zástupce lidu.
Další možnost je přímá, nebo polopřímá demokracie švýcarského typu.
To jste si nevšiml, že většinový systém je přesně to, co se všichni tihle dobrodějové napříč politickým spektrem snaží zavést? Zvýšit klausuli, počet volebních okrsků, snížit počet posalnců - prostě jakýmkoliv způsobem zařídit co největší rozdíl mezi poměrem získaných hlasů a poměrem obsazených křesel.
Chceme-li skutečnou demokracii, tak musíme naopak prosadit demokracii poměrnou.
Tohle volání po většinovém systému bych vyjádřil třeba takovýmto podobenstvím:
"To auto nějak drncá..."
"No samozřejmě, vždyť má šestihranná kola; takový nesmysl!"
"To máte pravdu; musíme je vyměnit. Za čtverhranná."
Kdepak, v Česku vládne alibismus.. Naopak politické strany brání systém, jaký je.. Lepší trošku, než nic..