O tom, jak vzniká něco z ničeho..

Ne opravdu nechci psát o politice, byť i tohle by se jistou politikou mohlo zdát. Ten věčný rozpor mezi idealismem a materializmem a tím spíš mezi náboženskou vírou a vědeckými objevy. Ten věčný souboj mezi myšlenkou a hmotou. 

Náboženství a víra v Boha tu existuje v různých podobách po tisíciletí stejně, jako poznávání materialistického světa vědou.. A zdá se, že tyto dva směry tu budou vedle sebe existovat ještě hodně dlouho. Ale nemusí to být tak docela pravda. Dlouhodobě a poslední dobou mnohem rychleji, ve světle vědeckého pokroku, se církevní doktrína začíná pomaličku přibližovat k té vědecké.. Církev čím dál méně popírá vědecké objevy a zdálo by se, že vlastně díky nim i ztrácí půdu pod nohami.. Ale opak je pravdou, protože i věda má svá slabá místa na kterých se církvi dobře dýchá..

A tím hlavním, ale i pochopitelným paradoxem vědy je, že nedokáže uspokojivě vysvětlit, jak vzniklo něco z ničeho.

Jediného čeho jsme se zatím dočkali a to ještě na základě nepřímých důkazů je teorie o velkém třesku, ale nikdo už nedokáže ani nastínit, co bylo před ním.. Jak mohla vlastně hmota vzniknout z ničeho? Jak mohlo tak gigantické množství hmoty vzniknout, když musíme připustit, že na samém počátku nebylo opravdu nic, tedy ani hmota a tím i vlastně ani prostor a čas. 

Církev má právě pro tohle svou základní "pravdu" když říká, že vesmír a tím i zemi stvořil Bůh a třeba potom i díky tomu velkému třesku.. Jak to může věda vyvrátit, když nemá sama žádné vysvětlení.?

A přece by mohlo existovat řešení tohoto paradoxu, kdy z ničeho vzniklo něco, ocitlo se to v něčem a začal existovat nějaký čas. Tím vysvětlením by mohl být - "Paradox ničeho".. Ten tkví v tom, že NIC je velmi nestabilní veličina. Abych to zjednodušeně vysvětlil, tak to NIC se chová jako zip.. Máte ho v kalhotách a nějaký čas drží.. Ale po čase se sám od sebe začne rozepínat a sám se není schopen zapnout.. A stejné to je s ničím.. Náhodně se může rozdělit na něco plus a něco mínus, což dohromady dá zase nic. Ale protože to funguje, jako ten zip nemá to žádnou tendenci se zpětně slučovat. 

A tak se nám tu objevilo najednou NĚCO plus a NĚCO mínus. To první by měla být hmota ve všech jejich formách a mohla být oním materiálem pro velký třesk.. To druhé mohla být informace o té hmotě a posléze pak potažmo o celém vesmíru.. Proto si myslím, že vedle sebe existuje hmotný vesmír a ten informační.. Zatím, co hmotný vesmír informace vytváří, ten informační je "vstřebává" a pracuje s nimi..

Zatím co to hmotné, pro nás "viditelné a uchopitelné",  nevidí ten vesmír informační, tak naopak on vidí nás.. Je to něco, jako když máte zrcadlové okno, vy vidíte ven, ale ten venku v okně vidí jen sám sebe.. Náš "svět" pracuje s nejvyšší rychlostí světla, v informačním "světě" je rychlost okamžitá. Je to tím, že zatím co hmota je rozmístěná ve vesmíru nerovnoměrně, u té informační struktury  je to naopak. Je rozmístěná naprosto rovnoměrně a dosahuje v každém okamžiku tam, kam se rozepne hmotný vesmír.. Vytváří v podstatě velmi hustou všesměrnou síť, která registruje všechno, co se děje ve vesmíru a ukládá to do své nekonečné paměti. Proto ví o každé myšlence, o každém kroku i činu..

A právě tyhle dva vesmíry by jednou mohly sblížit idealisty a materialisty, či církev a vědce..

Jinak o tomto problému jsem už několikrát psal na svých internetových stránkách..

http://premyslcech.blog.cz/

(V rubrice - O vesmíru a informatice.)