O tom, jak se u nás dělá spravedlnost.

Tak se zdá, že v Česku máme tři kategorie lidí, co porušují zákon. Ti co mají prázdnou kapsu a nic neví, tak jsou promptně odsouzení, ti co mají plnou kapsu, tak se to táhne, jako sopel a ti, co ví něco na druhé s plnou kapsou,

tak ti jsou v podstatě vysmátí, protože přece nejde zbourat celý systém tím, že by šlo za katr hodně politiků a jim spřízněných byznysmenů.. A tak se jejich kauzy táhnou, tak nějak do ztracena.. Jeden soudce odsoudí, další ten vyšší vrátí nebo naopak. Takový normální ping pong české justice o které už jen naivka si může myslet, že je zcela nezávislá..  A když už přece jen se někdo do vězení dostane, tak je propuštěn a důvody se vždycky najdou, ať už zdravotní a nebo takřka neznámé.. A vše jde svým šnečím tempem, jako by se čekalo na nového prezidenta typu Klause, který udělí amnestii pro případy, co se dlouho vlečou.. A tak Ráthové, Dalikové, Janouškové a mnozí další mají nestandardní zacházení, zatím co ten, co se provinil pouze tím, že některým politikům přikresloval tykadla byl odsouzený velmi rychle.. A parodií na tom je, že někteří z těch "tykadlářů" pak sami čelili či čelí podezření z trestného činu.. Ale u nich se cokoliv strašně těžko prokazuje v Česku, protože jsou tak nějak všichni křišťálově čistí.. 

Tak se zdá, že naši soudci si dokáží dobře a rychle poradit jen s případy, kdy obžalovaní nejsou hodně majetní ať už penězi či informacemi z politického podsvětí..