O "instantních drahokamech"....

Drahou krásu briliantů ukrývají trezory a vystavují hrudě žen. Diamanty dolují chudáci a křišťálové lustry honosných síní jim dávají blýskavý třpyt v manžetových knoflících, pěnězi "obložených" lidí...

A přece existují ty nejkrásnější skvosty i dostupné, dostupné tak, že si jich ani nevšímáme, protože zdánlivě nemají cenu. Může za to možná ten punc všednosti a možná taky, že neustále někam spěcháme a ony nemají potřebu spěchat s námi. Naopak, čekají, že se zastavíme a prohlídneme si vlídnou krásu zimy. Vždyť tuto galerii, plnou nádherných skvostů, už brzo probudí jaro do své vláhy. To až slunce se na krajinu podívá víc z příma. Pak se ta krása třpytu stane "instantní"..

Už druhý rok chodím s fotoaparátem zaznamenat ty "krystalky rosy.." Tak mi dovolte se s vámi o ně podělit. To víte, nejsem sice lakomý, ale o ty skutečné brilianty bych se nejspíš s vámi nedělil. Ale kdo ví, třeba na fotkách nějaký najdete...co unikl mé "vlastnické" pozornosti.

Když jsem přišel domů, ta chladná krása v mysli si žádala i trochu tepla. Nalil jsem si tedy Frankovku.. Ráno na dně skleničky se objevily, snad, jako protipól ke křišťálům, uhrančivé rubíny vinnného kamene.

Ono je to prostě poznat s čím kouzlí zima a s čím slunce.