O zřejmě nové módě "rychlokvašek" v tradičních politických stranách.

Přijde mi to naprosto nepochopitelné, že tradiční politické strany, tedy alespoň některé se tváří tak vyprázdněně, že do svého čela volí "rychlokvašené" nestraníky na straníky, jako by měly samy ze sebe strach. 

Začala s tím ODS, když do svého čela po pouhém roce členství zvolila Petra Fialu. To že to byl a je slušný člověk určitě zapůsobilo kladně, ale myslím si, že on je víc teoretik, jako praktik, tak že nakonec samotná ODS tím bude v dalším případném vzestupu dost limitovaná.

Také v ČSSD uvažují do čela o nestraníkovi panu Jiřím Běhounkovi, který by "rychlo-kvašením"  se stal straník a rovnou předseda. 

No a dnes si TOPka, která se si zakládá na křesťanských hodnotách, (nakonec vznikla odchodem části lidí z KDU-ČSL) si do čela strany zvolí člověka, který před tím byl ve dvou jiných stranách, nevyznává pro svůj život klasickou rodinu a ještě ke všemu je časově vázaný, jako poslanec v Evropském parlamentu.. To je TOPka opravdu tak lidsky vyprázdněná, že se v ní nenašel jediný relevantní politik za odstupujícího pana Kalouska? A při tom pro tuto funkci tam je určitě dost vhodných lidí. A také si myslím, že jsem nebyl sám, kdo měl pocit, že ani "táťkovi" té strany se ta volba moc nelíbila.

Co nutí politiky najednou nedrat se do čela, když dřív byla o vedoucí funkci větší bitva? Že by to byl strach, že po neúspěchu by mohl přijít ještě větší propadák? V dobách dobrých o funkce je zájem a v dobách zlých už ne?

Ať se potom politici nediví tomu, co si o nich pak myslí voliči a to, že "stranická knížka" je jen takový podpůrný prostředek hlavně pro vydělávání větších peněz s co nejmenší odpovědností.